historická mapa Albánie
plánek Albánie

Cestopis Albánie

Když nám v Řecku nabídli jednodenní výlet do Albánie, nezaváhali jsme ani chvilku. K albánským břehům odplouvala raketa Patrakis z přístavu města Kerkyra. Loď byla plná cestujících, kteří byli zvědaví, jak to vypadá v zemi, která byla dlouho od ostatního světa izolovaná.

Celní odbavení před vstupem na albánskou půdu nám připomnělo doby komunismu u nás. Za necelou hodinku na nás v albánském přístavním městě Saranda čekaly dva mikrobusy, které nás vyvezly ke hradu nad městem. Odtud se nám naskýtala úchvatná vyhlídka na mořskou pláň a vzdálené břehy Korfu na straně půlnoční a přístav, město a okolí až ke vzdáleným horám na straně polení. Město leží u paty úchvatného přírodního amfiteátru, který se od mořské hladiny zdvíhá k vyprahlým vrcholkům hor bez jakéhokoli porostu. Podél pobřeží se táhnou kilometry zlatých čistých pláží, které čekají na přívalů turistů. Tady je veliké bohatství Albánie, ale nejdříve se sem musí investovat mnoho peněz.



Zřícenina hradu nad městem byla nedávno prodána do soukromých rukou a v současné době se rekonstruuje. Hlavní mechanizací je krumpáč a lopata. Dělníci míchají hory betonu lopatou, odnášejí vykopanou suť na zádech a do toho praží slunce. A přesto se hrad postupně mění do podoby honosné restaurace pro místní smetánku.

Bunkry

Po dobré svačince jsme se vydali krkolomnou cestou kolem vojenských bunkrů do hor. Bunkry byly postaveny v dobách socialismu, kdy měli komunističtí vládcové Albánie pocit, že je celý svět ohrožuje. A nepostavili jich málo, prý 770 000 betonových pevnůstek trčí kolem hranic na obranu vlasti. Silně připomínají naše "řopíky", postavené u nás na západní hranici před 2. světovou válkou. Z toho množství betonu by mohl mít každý Albánec dvoupokojový byt. Ale obrana vlasti byla důležitější než slušné bydlení pro obyvatele. Dnes "slouží" zájmům turistů a hyzdí krajinu i nadále, protože jejich odstranění by bylo příliž nákladné.

Dějiny a současnost Albánie

Putujeme údolím říčky Bystrice přes vesnici Mesopotami kolem dvou vodních elektráren, postavených kdysi československými odborníky, ke kostelu sv. Mikuláše, který se tyčí na nízké vyvýšenině uprostřed ruin starého kláštera. Vchody do kostela byly za socialismu v rámci potírání náboženských bludů zazděny, protože kostel nemohl být jako významná historická památka zbořen. Ani dnes nemůžeme nahlédnout do vnitřku, protože vchod nebyl ještě odbourán. Jen obcházíme nevěřícně kolem.

Nedaleko kostela se rozkládá hřbitov společný pro pravoslavné křesťany i muslimy. Poznají se nejen podle náhrobků, ale také podle toho, že jedni leží na pravé straně a druzí na levé straně hřbitova. Leží tu vedle sebe a zřejmě se snášejí lépe než ze života, neboť jak víme náboženské nesváry stále straší svět krvavými střety. Tak člověka maně napadá, proč se živí musejí stát mrtvými, aby jim přestalo vadit, že soused vyznává jinou víru.

Modré oko Albánie

Mohutný pramen vody uprostřed zalesněných hor. Modré oko je skutečně modré ve věnci zelených lesů. Křišťálově čistá ledová voda v osmdesáti metrové prohlubni ve stínu věkovitých stromů. Voda proudící z hlubiny vytváří jezírko s odtékající říčkou, do které se vlévá mnoho dalších pramenů a pramínků z blízkého na vodu bohatého okolí.

Poté, co jsem slyšel, že se dříve jeden turista odvážil do jezera skočit, lákalo mě stále více vyzkoušet ledovou vodu na vlastní kůži. Stačilo však ponořit chodidlo je po kotníky, abych pocítil až bodající chlad vody teplé sotva 5o C.

Sotva výprava poodešla do blízké restaurace na oběd, odložil jsem oděv a ponořil jsem se. V tu ránu jsem byl venku. Pronikavý chlad vody na mě tak zapůsobil, že jsem jako pružina vystřelil na břeh. Zastyděl jsme se a řekl si, že musím uplavat několik temp. Zatajil jsem dech a vstoupil do vody podruhé. Skutečně se mi podařilo několik tem uplavat a rychle jsem se vrátil na břeh. Věra si povzdechla: "Škoda, že jsem tě nevyfotila, jak plaveš." Tak jsem se nadechl a skočil do vody potřetí.

V restauraci nad hučící horskou bystřinou jsme si dopřáli grilovaného pstruha s oblohou. Výborný oběd na terase před restaurací poněkud kalilo burácení blížící se bouřky, která se nás ale dotkla jen několika kapkami deště.

Na zpáteční cestě po silnici plné výmolů (a to prý je hlavní spojnice s hlavním městem Tiranou) jsme se setkali se želvami. Když jedna z nich želvím tempem přecházela silnici, zastavili jsme se, aby ji náš průvodce mohl sebrat. Celý šťastný, že nám může dokázat, že nelhal, když tvrdil, že jich je tu velké množství. Položil ji na podlahu auta. Říká se, že chytíš-li želvu, prý se strachy počurá a ne málo! Tahle nám dokázala, že je to pravda. Za chvíli se podlaha auta proměnila v jezero. Tak jsem ji rychle předali skupince místních kluků.

Saranda

Vrátili jsme se do Sarandy a bloumali městem plným rozporů. Na první pohled byla vidět na jedné straně bída, zanedbanost a nejistota poměrů v době mezi socialismem a kapitalismem a na druhé stavební ruch a rychle rostoucí bohatství. Ještě větší marazmus než u nás v tomto období. Poloprázdné obchůdky, socialistická výstavba v troskách a nová struktura se pomalu dává dohromady. Neuklizené ulice, po kterých projíždějí převážně jen mercedesy byť většinou staré a otlučené. Na ulicích vidíme potulující se vyhublé krávy, které z kontejnerů vytahují odpadky.

Mnoho domů je rozestavěných, mnoho prázdných a v těch, ve kterých se staví, se už bydlí. Třeba se bydlí v prvním patře a v přízemí a druhé patro se staví. Na rozestavěných domech visí oběšení hadroví panáci, kteří mají na sebe stahovat zášť nepřátel a závistníků. Po dokončení stavby se panák se vší závistí a zlem, které do něho vstoupilo, slavnostně spálí.

U místní školy vidíme, že dětem skončilo vyučování. Na škole vlaje státní vlajka, žáci chudí nebo bohatí vybíhají ze školy v černých kalhotách, dívky v černých sukních a všichni bez rozdílů v bílých košilích, ale už bez pionýrského šátku. Tak jsme v roce 2004 zahlédli jižní cíp Albánie.

Koupím cestopisy podobné tomuto na téma Albánie, případně jiných států. Vítám návrhy na spolupráci a zájem o reklamu na Albánie.net. Hledám partnera pro provoz tohoto webu.
Za odkaz ve formě <a href="http://xn--albnie-rta.net">Albánie</a> budu vděčný.


kontaktní email na webmastera Albánie.net